Napsal: 14.12.2005, 21:29
ja som ta vazne varoval 
Militec 1 a Metaltec 1 – dva výrobky, kterým byla dána obrovská reklama v tisku s tím, že se jedná o „Přelom v technice mazání nebo podvod?“ (přesný název článku). V tomto případě musím odpovědět, že se jedná o velmi těžký podvod. Po přečtení článku v „časopise“ Auto Štangl pod tímto názvem jsem začal pátrat po podrobnostech. Postupně jsem zjistil, že autor článku, obalený tituly zepředu i zezadu (kdyby to šlo, tak ještě shora a zespodu), na žádné naší Vysoké škole ani v odpovídajícím výzkumném ústavu v naší republice nepracuje, a to ani externě, pravděpodobně vůbec neexistuje. Po dotazu na zadavatele článku mi nebyl na tuto otázku schopen odpovědět. Potvrzuje to i můj dojem, protože odborník by se nikdy pod takovou snůšku nesmyslů nemohl podepsat. V článku není nic konkrétního, pouze reklamní kecy. Štangl potřebuje také vydělávat…
Vysvětlení funkce v propagačních materiálech: jde o syntetické hydrokarbony vyrobené patentovanou technologií, které ošetří povrch beze změny vůlí, na rozdíl od přípravků obahujících teflon a jiné látky. „Syntetické hydrokarbony proniknou i do nejmenších mezer a pevně k nim přilnou, tím se vytvoří ochranná vrstva, bránící a zajišťující…“ – jste z toho nějak moudří? Ví někdo z vás, co je to „syntetický hydrokarbon“? (Hydrokarbon je něco jako uhlovodík (přeložíme-li si toto slovo do češtiny), když budu hodně benevolentní, tak „syntetický hydrokarbon“ je třeba syntetický olej. Pro toto označení můžeme vymyslet tisíce dalších „uplatnění“.)
V článku se jaksi „zapomnělo“ na to, že výrobek obsahuje chlórové sloučeniny ve formě chloresterů. Zadavatel článku mi na můj dotaz zaslal „zaručené“ testy, provedené v Brazílii a s podpisem profesora tamnější univerzity. Obsah testu mi opět potvrdil, že byl vyroben firmou Militec a zcela jistě onen odborník nemá s tímto testem nic společného. (Proč v Brazílii? Předpokládá se, že odtud nebudeme schopni ověřit pravost tvrzení – časový posun, španělština, drahé spojení…)
Zprávu jsem nechal (oklikou) konzultovat s prof. Kovářem a mimo jiné i s jedním zahraničním odborníkem na chemii maziv. Dozvěděl jsem se následující:
„Předmětný test, jak je uveden ve zprávě, je účelový. Ani chlorparafin, ani chlorester netvoří chlorovodík nebo kyselinu chlorovodíkovou při smíšení s vodou. Samozřejmě nedochází ke změně pH, protože nejsou ani kyselé, ani zásadité. Pokud by k ní došlo, vylučovalo by to použití těchto přísad (chlorparafinů a chloresterů) do řezných kapalin, kde jsou tyto látky používány (pokud je ještě tato technologie aplikovaná a povolena). Autoři článku si zahrávají s nevědomostí zákazníků v oblasti maziv a chemie.
Závěrečná poznámka ze zprávy je rovněž účelová, protože zde nejsou obsaženy v potřebné míře údaje o teplotních poměrech. Nicméně problém s použitím chlórových aditiv v motorových olejích narůstá tím víc, čím víc je motor netěsný a dochází k profuku kolem pístních kroužků a olej s touto přísadou se dostane do spalovacího prostoru a následně do katalyzátoru, který postupně zničí. To je hlavní problém, který významné olejářské společnosti objevily při výběru vhodných technologií pro výrobu olejů. Chemické složení Militecu není nic nového a unikátního. Jedná se o zcela běžnou a levnou záležitost (laicky řečeno, smíchá se olej s chlórem, obě dvě složky jsou velmi levné). Podívejme se pravdě přímo do očí. Pokud by ta technologie byla tak unikátní, proč ji výrobci olejů již dávno nepoužili? (Pozn.: řeči o konkurenčním boji a patentových právech necháme lidem s IQ tykve.)
Pouhým přidáním vody nebo oleje do těchto přísad neovlivní jejich stabilitu. Pokud se však setkají s EP přísadami v oleji, jsou jejich stabilita a korozivní faktor výrazně urychleny. Zvýšení stability výrobci těchto látek přisuzují účinkům chloresterů. Ve skutečnosti je tomu naopak. Chlorparafiny mají výrazně vyšší stabilitu než chlorestery. Chlorparafiny vážou 40-60% chlóru, zatímco chlorestery 30-35%.
Závěr technického bulletinu je napsán zcela jistě firmou Militec a nenabízí žádné technické skutečnosti, nýbrž jen reklamní žvásty. Tento typ přísad je dobrou EP přísadou určenou pro řezné kapaliny. Současný trend ve vývoji těchto kapalin však odstoupil od těchto přísad díky jejich ekologické závadnosti. Ty jsou již v současné době zakázány a každá firma, která je ještě používá je musí vést jako zvláště nebezpečné odpady se všemi problémy, které z toho vyplývají.“ Takže prof. Kovář odborně potvrdil to, co jsem uvedl výše.
Tolik kolem přísady Militec a Metaltec. Tyto údaje se ve skutečnosti týkají veškerých chlórových přísad všeobecně. Chlórové přísady zejména napadají barevné kovy obsažené v kompozicích, způsobí vytvoření „tvrdé krusty“ na povrchu kompozice, její postupné praskání a následný rozpad. Rovněž tak napadají ocelový povrch. Jak již bylo uvedeno, nejnebezpečnější jsou produkty tepelného rozkladu ve spalovacím prostoru, které napadají výfukový systém, zejména pak katalyzátory a do ovzduší odcházejí ve formě nebezpečných chlórových exhalátů.
Militec 1 a Metaltec 1 – dva výrobky, kterým byla dána obrovská reklama v tisku s tím, že se jedná o „Přelom v technice mazání nebo podvod?“ (přesný název článku). V tomto případě musím odpovědět, že se jedná o velmi těžký podvod. Po přečtení článku v „časopise“ Auto Štangl pod tímto názvem jsem začal pátrat po podrobnostech. Postupně jsem zjistil, že autor článku, obalený tituly zepředu i zezadu (kdyby to šlo, tak ještě shora a zespodu), na žádné naší Vysoké škole ani v odpovídajícím výzkumném ústavu v naší republice nepracuje, a to ani externě, pravděpodobně vůbec neexistuje. Po dotazu na zadavatele článku mi nebyl na tuto otázku schopen odpovědět. Potvrzuje to i můj dojem, protože odborník by se nikdy pod takovou snůšku nesmyslů nemohl podepsat. V článku není nic konkrétního, pouze reklamní kecy. Štangl potřebuje také vydělávat…
Vysvětlení funkce v propagačních materiálech: jde o syntetické hydrokarbony vyrobené patentovanou technologií, které ošetří povrch beze změny vůlí, na rozdíl od přípravků obahujících teflon a jiné látky. „Syntetické hydrokarbony proniknou i do nejmenších mezer a pevně k nim přilnou, tím se vytvoří ochranná vrstva, bránící a zajišťující…“ – jste z toho nějak moudří? Ví někdo z vás, co je to „syntetický hydrokarbon“? (Hydrokarbon je něco jako uhlovodík (přeložíme-li si toto slovo do češtiny), když budu hodně benevolentní, tak „syntetický hydrokarbon“ je třeba syntetický olej. Pro toto označení můžeme vymyslet tisíce dalších „uplatnění“.)
V článku se jaksi „zapomnělo“ na to, že výrobek obsahuje chlórové sloučeniny ve formě chloresterů. Zadavatel článku mi na můj dotaz zaslal „zaručené“ testy, provedené v Brazílii a s podpisem profesora tamnější univerzity. Obsah testu mi opět potvrdil, že byl vyroben firmou Militec a zcela jistě onen odborník nemá s tímto testem nic společného. (Proč v Brazílii? Předpokládá se, že odtud nebudeme schopni ověřit pravost tvrzení – časový posun, španělština, drahé spojení…)
Zprávu jsem nechal (oklikou) konzultovat s prof. Kovářem a mimo jiné i s jedním zahraničním odborníkem na chemii maziv. Dozvěděl jsem se následující:
„Předmětný test, jak je uveden ve zprávě, je účelový. Ani chlorparafin, ani chlorester netvoří chlorovodík nebo kyselinu chlorovodíkovou při smíšení s vodou. Samozřejmě nedochází ke změně pH, protože nejsou ani kyselé, ani zásadité. Pokud by k ní došlo, vylučovalo by to použití těchto přísad (chlorparafinů a chloresterů) do řezných kapalin, kde jsou tyto látky používány (pokud je ještě tato technologie aplikovaná a povolena). Autoři článku si zahrávají s nevědomostí zákazníků v oblasti maziv a chemie.
Závěrečná poznámka ze zprávy je rovněž účelová, protože zde nejsou obsaženy v potřebné míře údaje o teplotních poměrech. Nicméně problém s použitím chlórových aditiv v motorových olejích narůstá tím víc, čím víc je motor netěsný a dochází k profuku kolem pístních kroužků a olej s touto přísadou se dostane do spalovacího prostoru a následně do katalyzátoru, který postupně zničí. To je hlavní problém, který významné olejářské společnosti objevily při výběru vhodných technologií pro výrobu olejů. Chemické složení Militecu není nic nového a unikátního. Jedná se o zcela běžnou a levnou záležitost (laicky řečeno, smíchá se olej s chlórem, obě dvě složky jsou velmi levné). Podívejme se pravdě přímo do očí. Pokud by ta technologie byla tak unikátní, proč ji výrobci olejů již dávno nepoužili? (Pozn.: řeči o konkurenčním boji a patentových právech necháme lidem s IQ tykve.)
Pouhým přidáním vody nebo oleje do těchto přísad neovlivní jejich stabilitu. Pokud se však setkají s EP přísadami v oleji, jsou jejich stabilita a korozivní faktor výrazně urychleny. Zvýšení stability výrobci těchto látek přisuzují účinkům chloresterů. Ve skutečnosti je tomu naopak. Chlorparafiny mají výrazně vyšší stabilitu než chlorestery. Chlorparafiny vážou 40-60% chlóru, zatímco chlorestery 30-35%.
Závěr technického bulletinu je napsán zcela jistě firmou Militec a nenabízí žádné technické skutečnosti, nýbrž jen reklamní žvásty. Tento typ přísad je dobrou EP přísadou určenou pro řezné kapaliny. Současný trend ve vývoji těchto kapalin však odstoupil od těchto přísad díky jejich ekologické závadnosti. Ty jsou již v současné době zakázány a každá firma, která je ještě používá je musí vést jako zvláště nebezpečné odpady se všemi problémy, které z toho vyplývají.“ Takže prof. Kovář odborně potvrdil to, co jsem uvedl výše.
Tolik kolem přísady Militec a Metaltec. Tyto údaje se ve skutečnosti týkají veškerých chlórových přísad všeobecně. Chlórové přísady zejména napadají barevné kovy obsažené v kompozicích, způsobí vytvoření „tvrdé krusty“ na povrchu kompozice, její postupné praskání a následný rozpad. Rovněž tak napadají ocelový povrch. Jak již bylo uvedeno, nejnebezpečnější jsou produkty tepelného rozkladu ve spalovacím prostoru, které napadají výfukový systém, zejména pak katalyzátory a do ovzduší odcházejí ve formě nebezpečných chlórových exhalátů.
.